Dobrý večer,
v pátek jsem se vrátila z Německa a kromě mnoha dárečků a zážitků jsem si sebou přinesla pěkný kašel. To ale není podstatné, protože se brzy uzdravím. Dnešní příspěvek je věnován tomu, co všechno mi Německo dalo a vzalo.
Jaké bylo loučení?
Nádherné, srdceryvné Lidé na praxi mi tam opravdu přirostli k srdci a já jim. S každým jsem pronesla mnoho krásných přání, podala si ruku a srdečně se objala. Avšak nejúžasnější byli samozřejmě lidé z mojí skupinky a děti. Dostala jsem přenádherné přání a bonbonieru, k tomu hromadu nádherných slov. Děti mi povídaly říkanky, od každého jsem dostala pořádné medvědí objetí. Tohle loučení se neobešlo bez slz, jak mých, tak dětí či mých kolegyň. A taky nemohu zapomenout na Saskiu, mou novou kamarádku. Byla tam na praxi stejně jako já a neskutečně jsme si přirostly k srdci. Ač už jsem doma, zatím každý den udržujeme čilou konverzaci přes internet.
Co jsem získala?
Mnoho. Tak za prvé, bych nevěřila, že mi stačí jen měsíc k tomu, aby se moje němčina zlepšila o 100%. Získala jsem jistotu mluvit a nestydím se, když něco popletu, jsem jen člověk, no ne? :)
Také jsem získala sebevědomí. Byla jsem měsíc jen sama se sebou, měla jsem čas přemýšlet sama o sobě, o věcech, které mě brzdily v mém rozvoji, o věcech, které by mi pomohly být lepším člověkem. Také jsem si potvrdila, že lidé s mentálním postižením a autismem jsou opravdu tak úžasní, jak jsem si vždy myslela. Získala jsem nadhled a zjistila jsem, že jsem samostatnější, než jsem si myslela. Zvládla jsem stresové a krizové situace. Dokázala jsem čerpat energii z věcí a událostí, které jsem v Čechách nikdy nepocítila. Ochutnala jsem německou kuchyni a ujistila se, že mi opravdu chutnat nebude :) Přivezla jsem si mnoho věcí a svým blízkým. A co je nejdůležitější, získala jsem neocenitelnou zkušenost :) A toho si maximálně vážím.
Co jsem ztratila?
Přiznám se, musela jsem se zamyslet. Ztratila jsem čas, který jsem mohla strávit s rodinou a přítelem, ale zase to bylo pro dobro věci, pro můj rozvoj, takže toho lituji jen mírně :))
Přiznám se, že kdyby se mi naskytla možnost v Lebenshilfewerku pracovat, tak neváhám. Vždycky mohu přijet na víkend domů :))
A co vy? Myslíte si, že by jste zvládli zahraniční cestu? Toužíte po zahraniční stáži? Nebo už jste někde byli či jste? Pochlubte se, budu ráda za každou reakci :)
Mája
Žádné komentáře:
Okomentovat