Mini pohádka o rýmě

Jsem  pár dní doma s pořádnou chřipkou a už mi hrabe. Z naprostého mozkového zakrnění vznikla tato krátká pohádka o viru, který zaútočil na nebohou dívku :) Příjemné počtení :)

Čau, já jsem rhinovir. Lidi mi říkají jen rýma. Jsem vir, který lidi nesnášejí, ale mě je to jedno. Já totiž lidem škodím rád a hlavně mužům, protože ti rýmu snášejí hůř. Tohle je příběh o tom, jak jsem si našel svojí oběť.

Je zima, konec února a já tu lítám vzduchem a hledám někoho, komu bych znepříjemnil život. Můj poslední hostitel mě vyprsknul a mě už je zima. Najednou jí vidím.

Svižně kráčí po ulici, na tváři jí hraje úsměv a zdraví z ní přímo čiší. Očividně se na něco těší a je šťastná, protože zatímco se ostatní choulí do svých bund a koukají jim jen oči, ona má obličej odkrytý a zubí se. Zhluboka se nadechnu, počkám na ten správný závan větru a ve chvíli, kdy pořádně otevře pusu, aby si přejela rty rtěnkou, sprintem zaútočím a vlítnu jí do krku.

Den uběhl a jde spát. Zatímco spí, nadělám jí v těle pěknou paseku. Jako první zaútočím na nosní sliznici, protože tam je gró každé rýmy. Trošku jí zvýším teplotu. Prozkoumal jsem jí myšlenky a vím, že nesnáší, když jí je vedro a potí se.

Ráno se vzbudí s ucpaným nosem a těžkými očními víčky. Zamračí se. Vysmrká se a rozhodne se ignorovat bolení hlavy a absenci volného dýchání. Vydá se do školy, čeká jí šest hodin a to pěkně vysilujících. Rozhodnu se, že jí znepříjemním den ještě víc a zaútočím v plné síle. Jelikož jsem sviňák, rozhodnu se udeřit o počítačovou grafiku, kterou nemá ráda a nerozumí jí. Dnes se cítí, že jí učební látka jde a je spokojená. Ještě trošku jí přidám na teplotě a do nosu pošlu novou zásilku. Polije jí horko a hledá kapesníky. Opět se zamračí a zase mi vzdoruje. Sakra, měl jsem skočit na nějakého chlapa, ten by mi podlehl dřív.

Pořád mě ignoruje, mrcha. Večer má jít do kina. Osprchuje se a začne se líčit. Pošlu jí pěknou zimnici a do očí pár slz, aby si nemohla namalovat oči. Pocítí zoufalství. Už jsem jí konečně nalomil. Volá příteli, že kino posouvá o den a uklidí se do postele. Protože jsem rád, když můžu lidem škodit, stáhnu se a až do zítra v ní budu držet pocit, že je v pořádku.

Probudí se v sobotu, celá šťastná a plná energie. Ráno uklidí, uvaří a naprosto bezchybně se nalíčí. Je šťastná. Cítím, že ještě není můj čas a tiše vyčkávám. Sedí v tramvaji a poslouchá hudbu. Právě nastal můj comeback. Pořádně jí ucpu nos, bleskově jí zvednu teplotu, kterou střídám se zimnicí. Začíná jí škrábat v krku a ztrácí chuť. Pečlivě načesané vlasy jí plihnou, make-up jí stéká po tváři. Dostává vztek a já jsem spokojený. 

Před přítelem nedává nic najevo, i když je jí hrozně a nejradši by se zabalila do deky a spala. Je samý úsměv a lichotka. Večer si užívá a já jsem naštvaný. Musím přitvrdit. 

Jdou spát a já to rozjedu na maximum. Je jí špatně, nemůže spát a pořád se budí. On taky nespí, má o ní starost. Trefil jsem dvě mouchy jednou ranou! Výborně.

Ráno dojede domů a přeje si umřít. Otevírám šampáňo a slavím. Konečně mi podlehla! I když se pořád brání, tak marně. Proleží celou neděli, pondělí i úterý. Je naštvaná a smutná. Hodně zameškala ve škole a nemohla vzít žádnou práci. Nesnáší, když marní čas.

Ve středu vstane do školy, hodlá mi dát za vyučenou. Vybavená kapkami do nosu, kapesníky a Strepsilskami míří do školy. Je pořád zesláblá, a proto do školy jede autobusem, místo toho, aby šla pěšky, jak je zvyklá. Už mě to s ní nebaví. 

Nastoupí do autobusu, s povzdechem se posadí a kýchne si. Opustím její tělo.

Jdu si najít novou oběť. 

Líbila se Vám pohádka? Nesnášíte také nečinnost, když jste nemocní? Napište :)