Ahoj čtenáři,
v Německu trávím již svůj druhý den. Dnes jsem šla poprvé do práce a to do denního stacionáře pro děti s mentálním, tělesným a kombinovaným postižením. Moje pracovní doba je od sedmi hodin od rána do tří, nejpozději půl čtvrté. Nejdřív čekám, než přijedou všechny děti, někoho veze taxík, někdo jede školním autobusem. Než se "slezou" všichni, hraji si s již příchozími. Když jsou všichni, tak připravím snídani a děti se nasnídají. Pomáhám krmit, přidávám jídlo, dolévám čaj nebo kakao.
Po snídani si děti čistí zuby. Hlídám, aby to nikdo "neflákal" a taky pomáhám, protože u některých dětí je to s jemnou motorikou lehce na štíru. Po hygieně nastává nejdelší doba hraní. Děti skládají puzzle, mají tam panenky, dětskou kuchyňku, stavebnici...jako v klasické školce.
V jedenáct je čas oběda. Opět nandavám jídlo, hlídám děti, dolévám, přidávám. Po obědě další mytí rukou a je čas na spaní (tohle bude pravděpodobně moje nejoblíbenější část práce). Pomáhám dětem s převlékáním do pyžama a uspávám je, Když usnou, mám vytouženou půlhodinku na oběd a WC.
Děti spí zhruba do jedné hodiny, nejpozději. Ale jak jsem dnes viděla, spíš nespí. Bohužel. Po probuzení se převlékají z pyžámka a opět si hrajeme a to tak dlouho, dokud si pro ně nepřijdou rodiče. Během dne samozřejmě pomáhám s chozením na záchod, přebalováním, úklidem. Také pomáhám učitelkám. Dnes jsem vyráběla velikonoční šablony.
Dojmy?
Jsem celkem překvapená, že jsem rozuměla, i když ne všemu, většině ano. Celkem jsem uměla odpovídat. Děti jsou hajzlíci :D ví, že jsem nová a úplně nerozumím, takže zkouší, co vydržím. Musím na ně nějak vyzrát. Byt je krásný. Velký, prostorný, vybavený. Jelikož jsou Velikonoce, jedu od pátku do pondělí domů. Moc se těším.
Mája
Žádné komentáře:
Okomentovat